RYCHLE UTÍKAJÍ ... TA "NEVINNÁ" LÉTA

Do nedávna jsem o tom jenom snila. Psala povídky, představovala si, jak to bude báječné. Myšlenka na to, že mi bude někdy 17, mi připadala neskutečná. Avšak nyní jsem se touto 17 stala. Nejsem nijak překrásná, nelítám po světě a rozhodně nedostanu vše, co chci nebo kohokoliv, koho si umanu. Je to úplně jinak! Mé dětské ideály se mi tu drolí pod rukami jako babiččina bábovka.

Ale kupodivu mi není do breku. Už jsem si nějak zvykla na tenhle docela obyčejný život. Sem tam se něco přežene a člověku do breku teda je, ale za chvíli zas skáče radostí. I když poslední dobou to u mě bylo spíš takové to přežívání - to bezduché existování ... a to je hrůza!

Abych se přiznala, za celých těch 17 let a pár dnů k tomu se mi nic tak úžasného nestalo. Sice se chvílemi objeví něco zajímavého, ale nebylo to nic převratného. Asi jsem zatím ještě nežila naplno. Ale měla bych tím pádem začít! Mládí se krátí. Vinná léta jsou přece jen lákavá. Není divu, zakázané ovoce chutná vždycky nejlíp ...

Mějte se rádi, rozprchněte se do světa a poslouchejte The Beatles!

Zatím KK