Za poslední dobu jsem se nějak moc rozečetla. Mám pořád chuť brát do ruky nějakou knížku. Teď - posledně - to padlo na Charlese Bukowského a jeho Pobryndané spisy._____
Pobryndané spisy je soubor povídek a esejí. Více či méně dobrých. Povětšinou více dobrých. Garantuji, že při některých z nich budete vyvalovat oči, pokud jste až do teď nesáhli na sprostou knížku. Možná se nějakému sprostému slovu i přiučíte!
_____
Oficiální společnost a samotné publikum tvůrčí umělce odjakživa a ustavičně týrá - van Goghovi se malí haranti vysmívali a rozbíjeli mu kamením okna. Měl kliku, že ta okna měl. Měl kliku, že měl jedno ucho. Hemingway měl kliku, že měl brokovnici.
A jak jsem tak ležel na zádech a obdivoval její nohy, pronesl jsem památnou větu: "Kotě moje, jsem génius, ale kromě mě to nikdo neví."
A ona odvětila památnou větou: "Panebože, seber se z tý podlahy a pojď si sednout, pitomče!"
_____
Ale hodně mě udivil Bukowského životní styl. Jako významný a dobře píšící autor je samozřejmostí, že vedl na alkohol, tabák, a deprese apod. bohatý život (někteří spisovatele se sem tam bez něčeho obejdou, ale povětšinou je to takto). Při některých pasážích avšak už jen vrtíte hlavou, co to vyváděl ... nebo co si dokázal vymyslet. Ostatně - taky si to přečtěte, pokud se o něj zajímáte.
_____
Jako perličku nakonec bych zmínila, že jsem před týdnem sáhla po Simonu & Garfunkelovi a nemůžu se jich nabažit. Najeďte na nich na YouTube a pusťtě si něco. Cokoli ...
Mějte se krásně a skládejte básně. KK
... Smrt už je v našem životě skrytá." 292 stránek vynikající prózy. Mluvím o Norském dřevu od Haruki Murakamiho. Pokud zrovna nemáte co číst a máte slabost pro kvalitní knížky, popadněte legitku do knihovny a běžte si to půjčit.