Karel Šiktanc to poměrně vystihl, když řekl, že poezie je soběstačná. A obzvlášť ta Seifertova! Tento národní umělec, český básník i spisovatel, spoluzakladatel poetismu atd. se může pyšnit rozsáhlou soběstačnou tvorbou. Ostatně - sáhněte také po nějaké. Já jsem skončila u Maminky a výběru z jeho sbírek Nejkrásnější bývá šílená.
_____
U okna
Když přišlo jaro, na pěšunku
rozkvetly stromy v jarním slunku.
Maminka tichá jako pěna
k oknu je v pláči odvrácena.
- Proč pláčeš, co máš za bolest,
řekni mi, čeho je ti líto?
- Však ti to povím, povím ti to,
až nebudou jednou stromy kvést.
rozkvetly stromy v jarním slunku.
Maminka tichá jako pěna
k oknu je v pláči odvrácena.
- Proč pláčeš, co máš za bolest,
řekni mi, čeho je ti líto?
- Však ti to povím, povím ti to,
až nebudou jednou stromy kvést.
Sníh padal hustě a co chvíli
vločky se na sklo přilepily.
U okna, bylo málo světla,
maminka tiše něco pletla
a měla slzy na očích.
- Proč pláčeš, čeho je ti líto?
- Však ti to povím, povím ti to,
až nebude jednou padat sníh.
- Maminka, 1954
_____
Pokud často podnikáte cesty MHD nebo jakékoli jiné, knížka na čtení se vždycky hodí. A k tomu jsou Seifertovy sbírky jako stvořené! Knížka o formátu nanejvýše A6 je ideální do kapsy či kabelky. A zhltnete to co nevidět.
_____
Píseň o lásce
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
- Jaro, sbohem, 1937
_____
Snad se Vám taky Seifert zalíbí. Už jen proto, že vytváří dojem, jakoby se v češtině vše rýmovalo! Na závěr něco z hudby: Dungen - Öga, näsa, mun (bylo mi doporučeno). Nejlépe si najít albumovou verzi, abyste slyšeli výbornou příčnou flétnu na konci písně. KK
