"K tomu, aby jste v životě byli šťastní, je třeba dobrého načasování!""Dokud má člověk v sobě dostatek nadšení pro věc, život ho nemůže příliš nudit."
atd.
V poslední době mám chuť přemýšlet. I když ... já vlastně ani nepřemýšlím - ty věci a věty ke mně přicházejí z ničeho nic, tak, jak mi mozek narostl. Úplně samy od sebe. Stejně tak sama od sebe ke mně přichází adolescenční krize. Myslím, že je to dobře. Vyklouzla jsem z nedospělého objetí puberty.
Co mě ale neminulo, jsou takové ty věci, pro které hodně mladých lidí žije (včetně mě - z velké části), a to jsou vztahy. Ty složité a komplikované věci, když narazíte na "špatného" člověka. Mám chuť na tyhle věci pohlížet skrz růžové brýle, které jsem ještě před časem nosívala. Bohužel se mi tyhle brýle rozbily. Řekla bych, že se to stalo zhruba v té době, kdy jsem se zas jednou prodírala davem nezajímavých lidí. Všichni se tvářili absolutně nepřítomně a bezduše. Omylem jsem o jednoho nevýrazného jedince zakopla. Brýle mi spadly z nosu a rozbily se o kamennou dlažbu.
Dost metafor, metonymií, synekdoch a podobných věcí, které mi češtinářka tluče do hlavy (abych mohla používat správné výrazy při ROZEBÍRÁNÍ literárního díla - fuj!). Na večer, na těžkou hlavu doporučuju nové album The Kooks (mimochodem teď vyšlo spoustu skvělých alb od indie skupin - těším se, až to vše poslechnu). Zatím se mějte a nemějte toho tolik na práci jako já. KK
